V rámci zachování duševního zdraví...

Představte si, že je konec ledna, a vy máte za měsíc odletět do Istanbulu. Po tom, co jste už dávno napsali několik emailů na turecké ambasády kolem Vánoc a dozvěděli se, že Vám nikdo není schopný říct, zda víza řešit v Praze nebo v Bratislavě, máte konečně konec semestru a tedy se rozhodnete zavolat na konzulát do Bratislavy.

„Eme..bla bla cosi turecky“, ozve se. „Eeeh, dobrý den, prosím Vás, já jsem Češka, ale studuju na Slovensku a potřebuju si vyřídit víza na Erasmus.“ „Máte pobyt?“ „Jaký pobyt?“ „Pobyt na Slovensku.“ „Ne.“ „Tak, vy volat Praha.“ - to je ještě ten lepší rozhovor. Tak zavoláte do Prahy. „Dobrý den, studuju na Slovensku, potřebuju víza na Erasmus.“ „To musíte řešit se Slovenskem, když tam studujete.“ „Ale v Bratislavě mi řekli, že mám volat do Prahy.“ „Tak jim řekněte, že ne.“ - - A tak si voláte ještě párkrát do Bratislavy a Prahy, na střídačku, abyste kromě jiného zaplatili ideálně co nejvíce za telefon.

Nakonec Vám Bratislava pošle konzulátem podepsaný email, kde píše, že pokud máte pobyt, budete potřebovat 5 základních dokumentů, a bude to do tří dnů hotové.

Ale to by bylo moc lehké, že?

Tak voláte do Bratislavy, abyste si to ověřili. Paní Vám řekne, že nerozumí česky. Přemluvíte slovenskou kamarádku, aby jim zavolala ona. Paní očividně neumí ani Slovensky. Říká něco o rejstříku trestů. Zajistíte si tedy výpis z rejstříku trestů. Pro jistotu.

Mezitím se vám podaří úspěšně udělat všechny zkoušky. Odjedete domů. V pondělí jedete zpátky do Košic. Zařídíte si pobyt na Slovensku, po 24 eurech padesát a 4 hodinách na cizinecké policii. Vyzvednete si potvrzení o pobytu naštěstí jen po hodině čekání. Máte radost. Voláte na konzulát, abyste si ověřili dokumenty. Paní se s Vámi už ani neobtěžuje mluvit a někoho Vám předá. K vašemu překvapení ten člověk mluví česky. Vysvětlíte mu situaci. On se deset minut za váš kredit radí s paní Turecky. A pak vám řekne, že potřebujete jiné dokumenty.

Pán z Česka vám pošle seznam dokumentů na email. Proděláte malý infarkt.

Potřebujete soudní překlad 2 dokumentů. V pátek, hodinu a půl před odjezdem vlaku do Ostravy sháníte soudního překladatele. Do turečtiny je na Slovensku očividně jen jeden. Zařídíte překlad. Bude ve středu. Druhý překlad pro změnu českého dokumentu zařídíte v Česku. Přijde Vám to logické, překládat dokumenty v zemi s daným úředním jazykem? Jak jste naivní!

Ve středu dostanete oba překlady. Máte všechny dokumenty. Možná snad i doufáte, že odletíte včas. Ve čtvrtek jedete do Bratislavy. A na konzulátu Vám řeknou, že nemáte na dokumentu apostilu, a že i ten český dokument musí být přeložený slovenský překladatelem a to tím stejným jako první dokument. Nějakým nedopatřením se o tom předtím nezmínili.

Jen tak pro zajímavost, apostilu vyřizuje Ministerstvo spravedlnosti. V Praze. To jste zjistili po obvolání různých úřadů v ČR, protože pán na konzulátu vám to není schopný říct. Jo a za soudní překlad z češtiny jste vyhodili 1500Kč.

Stále chcete letět do Istanbulu?

Gratuluji, v pondělí máte letenku, kterou nejde zrušit :).

A abychom se inspirovali Palahniukem: „dnešní počasí: jasno, s výhledem na bouřky a menší nervové zhroucení“.