Náš pobyt se blíží ke konci a tak jsme se jedné bezesné noci sentimentálně zaposlouchaly do šílených zvuků linoucích se ulicemi Kasimpasi, kde bydlíme.
Začněme zvířaty. Vrabci a racci - to je základ. Není to ale tak jednoduché - racci mají své zvláštní rituály, které jsme ještě zcela neodhalily. Potom jsou tu samozřejmě kočky. Ty jsou po celém Istanbulu, jejich znakem a pýchou. Kdo jste někdy bydleli s kočkami, je vám jasné, co všechno se v noci děje na ulici. Na ukázku posílám krátké video, které vše důkladně vysvětluje :-). Psi jsou trochu tišší, většinou jen nahánějí motorky :-).
Dopravní prostředky tady jezdí stále, je jedno, jestli je víkend nebo tři ráno. Ideálně kolem čtvrté tu přijede nějaký chytrý Istanbulčan na motorce, předvést svého super rychlého choppera. Vtipné je, že Istanbul stojí na 7 pahorcích a kdo tady někdy byl, chápe, že v takové čtvrti jako Kasimpasa se opravdu nedá velmi jezdit. Turkům to ale nevadí, jezdí i tak do protisměru, do jednosměrek a do nejužších uliček - samozřejmě v nejvyšší rychlosti a bez blinkru :-).
Dětičky. Dětičky v Istanbulu, to je kapitola sama pro sebe. Po mé praxi na pediatrii jsem postřehla spoustu věcí o dětech v Turecku - hlavně nosí všechny několik vrstev i v největším horku a nemají žádnou večerku :). Přímo před okny máme dětské hřiště. Malí Turci zejména často rádi šplhají po všem, co se dá, rádi křičí, a po schodech chodí jako sloni. Pokud chcete namítnout, že se takto chovají všechny děti, tak to vynásobte desíti a dostanete přibližný obrázek o Tureckých dětech. Noční klid tady samozřejmě nevedou.
Potom tu máme zatím nejlepší známý způsob teleportace věcí z obchodu přímo k vám domů. To se prostě přiváže košík na šňůrku a spustí se dolů, kde je už připravený nákup z blízkého obchodu (rozuměj: 10 metrů) a při spouštěcím manévru nezapomenou ani několikrát odřít naše okno. Předpokládáme, že to dělají proto, aby nás ochránili, kdybychom třeba usnuli při požáru (nebo tak něco). Má to ale i svou pozitivní stránku, a to, že náš domácí mazlíček Boncuk je vždy plně připravena nás před košíkem ochránit přilepením svého nosu k oknu a následným mňaučením.
Samozřejmě nesmíme zapomenout na naše sousedy, kteří pravděpodobně vlastní 5 malých slonů, také jednu vrtačku a velmi velký balvan, který si každý den kutálejí, asi aby vyrovnali podlahu.
Uzavřeme to prodavači - jednak tady jezdí auto s oblíbeným nápojem Ayran. Jeho znělka je natolik chytlavá, že mě až mrzí, že jsem ji nenašla na youtube. Dále máme sběrače kovu a starých domácích spotřebičů, kteří mají pocit, že lidé vyhazují kov každé 2 hodiny. A nakonec ještě klasičtí prodavači zeleniny, ovoce a podobných.
Jo, a ještě se tu pětkrát denně modlí. :)
No comments:
Post a Comment