Výlet do Kanchanaburi

Město Kanchanaburi se stalo naším dalším výletním cílem se svými asi 50 000 obyvateli. Jeden z důvodů proč tady jezdí turisté je neblaze proslulý most přes řeku Kwai a dále pak dostupnost národního parku Erawan s vodopády, jeskyněmi, opičkami apod. Město je hlavně plné barů přizpůsobených turistům, a překvapivě velkým množstvím Australanů, Holanďanů a Angličanů posedávajících v barech. Jako většina malých městeček ve světě vydělává i Kanchanaburi převážně na turistech..

Pohled směrem na Myanmar (asi 100 km?)

Most přes řeku Kwai je poněkud kontroverzní památkou... ve zkratce: během japonské okupace Thajska (42-43). Japonci chtěli vybudovat Barmskou železnici mezi Thajskem a Burmou (415km), což bylo skoro nereálné vzhledem k terénu a horku. A tak vzali (cca, čísla se liší) 200 000 válečných zajatců, a donutili je dokončit železnici navzdory strašným podmínkám za 16 měsíců (z původního plánu 5let). Právě proto byla nazývána Železnice smrti - při budování zemřelo velké množství zajatců. Roku 45 byl potom most rozbombardován. Teď je ale obnoven, a část železnice se používá (asi 130 km). Most se proslavil knihou P.Boulle, která se inspirovala zprávami o zajatcích a následně filmem (viz dále). 

R. 2013 vznikl ještě nový film (trailer dále). Mimochodem, řeka Kwai je součástí řeky Meklong, původně se ale jmenovala jen Meklong a až nátlakem turistického ruchu tuto řást přejmenovali na "Khwae Yai" (zdroj: wiki). 

Trailer 1: Most přes řeku Kwai:Most přes řeku Kwai

Trailer 2: The Railway Man (2013): The Railway Man

Kontroverzní je most proto, protože přeživší nejsem zrovna nadšení z přívalu turistů a bagatelizace celého příběhu. V Kanchanaburi jsou ale i 2 válečné muzea a hřbitov válečných zajatců. Zajímavý je taky japonský memoriál japonským zajatcům (zdroj: thai).

Národní park Erawan 

Na výlet jsme se vydali ráno z autobusového nádraží poněkud starším autobusem :)

V Erawan parku jsme navštívili vodopády - skládaly se ze 7. "poschodí", nahoru jsme se dostali asi za hodinku. Což dost nekorelovalo s tím co nám řekli thajští známí - tedy, že potřebujeme alespoň 3 hodiny nahoru, a že je to velmi náročné :).

Na každém patře se dalo zastavit i koupat. Ve většině "jezírek" byly "pedikúrové rybičky", akorát tak třikrát větší. Pedikúra byla tedy poněkud drsnější a docela nám trvalo si na ni zvyknout :). Další zajímavosti byly i opičky, které rády kradly jídlo. Asi na pátém patře nás překvapil déšť, a tak jsme asi 30 minut strávili pod skálou :).

bambus

opička

naše nohy ožírané rybičkami :)