Saturday, May 31, 2014

Byrokracie forever

Skoro bych vás zapomněla informovat o tom, jak vlastně všechno dopadlo s mým pasem, vízy a podobnými věcmi... Člověk by na to skoro zapomněl, zvlášť proto, že se na nějakou dobu všechno uklidnilo. Teď ale potřebujeme zase dokumenty k odjezdu :). A tak jsme zase u tolik oblíbené byrokracie. 

Možná si pamatujete mé srdeční výlevy o problémech se získáním víz do Turecka. Celé to vyvrcholilo tím, že jsem odjela bez víz na druhý pas. Potom jsem už jen seděla na letišti ve Vídni, tak dlouho, dokud mi neuletělo letadlo :-). Neptejte se, prostě se opozdil let, potom změnili bránu, potom jsem nikoho neslyšela volat náš let, a tak jsem zůstala na místě s jiným - pozdějším - letem do Istanbulu. Tak jsem si zase jednou pospala na letišti, už v tom mám přece jenom praxi :-). Teď se tomu směju, ale v danou chvíli už to byla jen třešnička na dortu. Přebookovali jsme letenku na ráno, a po krásné noci na lavičce jsem mohla konečně odletět. 

Jediné, co mě v Istanbulu uklidnilo, byla přítomnost slunce hned první den. Ten pocit ale velmi rychle vyprchal - další dva měsíce bylo velmi zvláštní počasí, většinou chladné a deštivé. Všichni místní nám to připomínali celé čtyři měsíce. No co. Já si vždycky vyberu ten nejlepší rok na všechno :). 

Na škole nám bylo řečeno, že má být výuka v turečtině. Pak jsme obíhali všechny profesory. A sekretářky. A sekretářky profesorů. A sekretářky jiných. Pokud někdy pojedete do Turecka - nezapomeňte sekretářkám něco přivézt. Budou příjemnější. Škoda, že jsem to nevěděla :). 

A teď jsme tady zase. 

"Mohly bychom dostat výpis známek, než odjedeme?"
"Ano, napište mi na papírek vaše předměty." Nebudu vám popisovat, kolikátý to už je papírek. Došla jsem k závěru, že naše oblíbená sekretářka si myslí, že když napíšeme alespoň něco, tak budeme spokojené. Bohužel, toto jsme my už dávno prokoukly, a je mi jasné, že ten papír akorát tak vyhodí. 
"A kdy bychom si tedy mohly vyzvednout ten výpis?"
"Přijďte zítra, teď mám hodně práce."

Fajn. Druhý den znovu. Klasika.

"Dobré ráááno děvčata. Už umíte turecky?" řekne nám sekretářka. Turecky. Jaký smysl pro humor.
"Zkontrolujeme spolu papíry z jednotlivých oddělení." Následuje přehrabávání kupy papírů v jedné složce (vivat 21. století a počítačové záznamy). Má spolubydlící má všechny, kromě volitelného. Mně chybí dva papíry z oddělení. 
"Tak to si tam musíte zajít, a říct jim, ať mi to pošlou." 

Fajn. S tím jsem počítala. 

Oddělení 1: Vejdu do kanceláře, je tam jen sekretář, se kterým už jsem měla nepříjemný rozhovor dříve. Nelíbilo se mu, že chci něco změnit :). Vysvětlím mu svou turečtinou (s angličtinou zde nepočítejme), že potřebuju dokument na studijní. Nechá mě asi 30 minut čekat. Potom zvedne telefon a zavolá naší sekretářce na studijní. Podle toho, kolik negativních slov použil, předpokládám, že je nějaký problém. Řekne to druhé sekretářce, která mezitím došla. Ta už je o něco příjemnější. Znovu volá naší sekretářce na studijní (ano, asi 3 minuty potom). Něco jí vysvětluje a nakonec mi ji předá k telefonu. "Ok, I will arrange your paper." Ještě jí řeknu, že teď hned jdu na to druhé oddělení, tak ať očekává telefonát.

Oddělení 2: Odehrává se prakticky to samé, až na to, že sekretářka je příjemnější a rychlejší. 

Celý výstup z tohoto obíhání je: vlastně jsem neudělala nic a ani na jednotlivých odděleních nic nevyřešili. Pouze mě tam naše studijní sekretářka poslala, aby mi následně řekla, že ona to teda zařídí :). Za ty čtyři měsíce jsem si zvykla. Papír nám prý pošle. Někdy :). Tak jsem ji pro jistotu dopředu informovala o tom, že ten papír chci do odjezdu za dva týdny, a že se zase stavím zjistit, co a jak příští týden. Profylakticky. 

Někde mezi Indonésií a sekretářkou na studijním se ze mě stal optimista. Věřím, že si ten papír opravdu odvezu :).

Friday, May 30, 2014

Istanbulský studentský kongres 2014

Zúčastnila jsem se studentského vědeckého kongresu v Istanbulu pořádaného OBAK - studentskou organizací Istanbulských mediků. Kongres se konal v nemocnici, kde praxuji, navíc v době, kdy jsem v Istanbulu, takže žádné velké rozhodování nebylo potřeba :-). Celá akce trvala tři dny a mohli jste na ní shlédnout cca 40 prezentací studentských prací a několik přednášek profesorů. Já jsem účastnila pouze jako pasivní účastník :-). Přikládám tedy pár fotek na ukázku: 

IMSSC 2014 

 Večeře na lodi

 Přednáška doktora z MSF

Social program... :) 

Wednesday, May 21, 2014

Zvuky Kasimpaşi

Náš pobyt se blíží ke konci a tak jsme se jedné bezesné noci sentimentálně zaposlouchaly do šílených zvuků linoucích se ulicemi Kasimpasi, kde bydlíme. 

Začněme zvířaty. Vrabci a racci - to je základ. Není to ale tak jednoduché - racci mají své zvláštní rituály, které jsme ještě zcela neodhalily. Potom jsou tu samozřejmě kočky. Ty jsou po celém Istanbulu, jejich znakem a pýchou. Kdo jste někdy bydleli s kočkami, je vám jasné, co všechno se v noci děje na ulici. Na ukázku posílám krátké video, které vše důkladně vysvětluje :-). Psi jsou trochu tišší, většinou jen nahánějí motorky :-). 


Dopravní prostředky tady jezdí stále, je jedno, jestli je víkend nebo tři ráno. Ideálně kolem čtvrté tu přijede nějaký chytrý Istanbulčan na motorce, předvést svého super rychlého choppera. Vtipné je, že Istanbul stojí na 7 pahorcích a kdo tady někdy byl, chápe, že v takové čtvrti jako Kasimpasa se opravdu nedá velmi jezdit. Turkům to ale nevadí, jezdí i tak do protisměru, do jednosměrek a do nejužších uliček - samozřejmě v nejvyšší rychlosti a bez blinkru :-).

Dětičky. Dětičky v Istanbulu, to je kapitola sama pro sebe. Po mé praxi na pediatrii jsem postřehla spoustu věcí o dětech v Turecku - hlavně nosí všechny několik vrstev i v největším horku a nemají žádnou večerku :). Přímo před okny máme dětské hřiště. Malí Turci zejména často rádi šplhají po všem, co se dá, rádi křičí, a po schodech chodí jako sloni. Pokud chcete namítnout, že se takto chovají všechny děti, tak to vynásobte desíti a dostanete přibližný obrázek o Tureckých dětech. Noční klid tady samozřejmě nevedou. 

Potom tu máme zatím nejlepší známý způsob teleportace věcí z obchodu přímo k vám domů. To se prostě přiváže košík na šňůrku a spustí se dolů, kde je už připravený nákup z blízkého obchodu (rozuměj: 10 metrů) a při spouštěcím manévru nezapomenou ani několikrát odřít naše okno. Předpokládáme, že to dělají proto, aby nás ochránili, kdybychom třeba usnuli při požáru (nebo tak něco). Má to ale i svou pozitivní stránku, a to, že náš domácí mazlíček Boncuk je vždy plně připravena nás před košíkem ochránit přilepením svého nosu k oknu a následným mňaučením. 

Samozřejmě nesmíme zapomenout na naše sousedy, kteří pravděpodobně vlastní 5 malých slonů, také jednu vrtačku a velmi velký balvan, který si každý den kutálejí, asi aby vyrovnali podlahu. 

Uzavřeme to prodavači - jednak tady jezdí auto s oblíbeným nápojem Ayran. Jeho znělka je natolik chytlavá, že mě až mrzí, že jsem ji nenašla na youtube. Dále máme sběrače kovu a starých domácích spotřebičů, kteří mají pocit, že lidé vyhazují kov každé 2 hodiny. A nakonec ještě klasičtí prodavači zeleniny, ovoce a podobných. 

Jo, a ještě se tu pětkrát denně modlí. :) 

Sunday, May 11, 2014

This is not for UFO


Tak jsme zase jednou zažily veselý den s tureckými opraváři :).

Přišli dvaja ujovia, které zavolala naše domácí, protože ji včera vyděsil jeden z mnoha výpadků elektřiny. Nejdřív si prohlíželi všechny naše spotřebiče, taky si zkusili čichnout k fénu a zapnout žehličku na vlasy. Nedbali našich anglicko-tureckých rad, že problém je asi v prodlužovačce a jejich divném mini topení. A následně vše završili šťouráním se šroubovákem v zásuvce.

Nejdřív to zkusili i bez vypnutých pojistek. Což mě donutilo přemýšlet nad tím, jak se vlastně zachraňují lidé zasažení elektrickým proudem. No už bych se měla doučit to soudní lékařství :). Očividně se oba dost bavili a naše domácí akorát chudák uskakovala a bála se, že někoho něco kopne. Pak ještě trochu poklepali kladivem do stěny a představili nám své závěry větou: „Toto [ukazujíc na zásuvku] není na ufo. Rozumíte?” 

Po chvíli jsme pochopili, že “ufem” nazývají jejich mini topení. Jo, a abych nezapomněla – včera nám někdo nakřápl okno (určitě nějaké milé turecké dětičky, které tak rády křičí pod našimi okny), a tak to ujovia zalepili lepící páskou. 

Sunday, April 6, 2014

Asie - Üsküdar a Kadikoy

Jedna jízda lodí a jste v Asii. Nebo taky jedna jízda metrem - tím podmořským jsem ale ještě nejela. Pravdou je to, co se říká - i přes to, že je to asijská strana města, je tak nějak více "evropská". 

Výhled z Asijské strany

Západ slunce

Výhled z lodi

čtvrť Moda

Nejlepší wafle :)

Procházka 

Umělecká :P

Monday, March 31, 2014

Velký bazar a Egyptský bazar

Turecko je země bazarů. A smlouvání mají Turci v krvi. Když jsem se o to ale pokoušela já, odpovědí mi bylo neustálé "Allah, Allah" [hala-hala] jakožto pohoršení nad tím, jak bych za jejich krásné moruše/jahody/rajčata mohla chtít dát snad ještě méně. Musím ale uznat, že většinou jsou už i na trzích celkem zaběhané ceny a prodejci se naučili, že evropské spotřebitele vyjednáváním a hlasitým hašteřením spíše vyděsí. A tak naši milí, stokrát navonění Turci vymysleli novou strategii: zaměřili se na krásu evropských žen :) A všude tedy uslyšíte fráze jako: "hey, sexy lady" a "hello, georgeous". Zde je hitpadára zatím nejlepších:
  • Hello, Spice Girls? Aneb o důležitosti čárek ve větách :o)
  • Slovakia? That is my favorite country! Velká většina z nich samozřejmě ani netuší, kde by Slovensko nebo Česko hledali, a v lepších případech ví, že existovalo Československo.
  • Hello gorgeous! Can I help you spend some money?
Grand Bazzar: Kapali Carsi
- 17 vstupních bran, 4500 obchodníků, 32 000 m čtverečních
- uprostřed se nachází nejstarší část bazaru a můžete taky natrefit na jeden ze stovek stánků okolo, pokud se vám podaří z bazaru vyjít...
- hello, HELLOOO, yes plíííííz... 
- původně postavený 1455/6



Egyptský bazar: Misir Carsisi
- všechno koření až po léčivé bylinky
- sýry a salámy všeho druhu
- upřímně na mě zapůsobil o dost víc než Velký bazar, a taky o dost lépe voněl
- káááááva, ta vůně...
- překvapivě drahá je např. majoránka, kterou sežene za skoro 8 TLY za 100 g, což je nějakých 80 CZK... očividně se nepěstuje v Turecku :)

Vchod na Egyptský bazar


soupravy na čaj, čaj, vodní dýmky...

sladkosti

mýdla

Sultanahmet I - Hagia Sofia a Modrá mešita

Tak jsem se odhodlala začít psát články k istanbulským reáliím... Začínáme - jak jinak - Sultanahmetem:


1. Haghia Sofia: Aya Sofya 
- Chrám boží moudrosti
- ve středověku největší křesťanský chrám, poté mešita, od r. 1935 muzeum; dnes na 4. místě ve velikosti křesťanských chrámů 
- stavba zadána císařem Justiniánem, který mj. zrušil athénskou akademii (prtž podporovala antickou vzdělanost, a to se rovnalo pohanství) 
- cca r. 532 byla stavba zadána a r. 1453 dobyta Turky a změněna na mešitu - tak zůstala, až dokud ji Atatürk nezměnil na muzeum
- zajímavé informace o stavbě najdete i zde: 

2. Modrá mešita - Sultanahmet Camii
- mešita postavena r. 1617 a obložena modrými dlaždicemi - odtud "modrá"
- sultán Ahmed I. ji postavil se 6 minarety - což bylo bráno jako výsměch Mekkce, protože jen tam bylo 6 minaretů, takže nakonec musel zaplatit postavení sedméno minaretu v Mekkce
- pro turisty je vyznačen speciální vchod a nezapomeňte si před vstupem sundat boty (dostanete na ně sáček), taky je zakázáno sedět na schodech a boty si opět obujte na vyznačených místech, ne dříve. Ženy si zahalují vlasy, pokud nemáte šátek, dostanete ho u vchodu. 



HS: Mramorové dveře z 6. století, které oddělovaly  část pro panovníka a koncil


Deisis, mozaika 13. století


HS

Před MM

MM

Výhled z MM na HS

Sunday, March 23, 2014

Trhy v Istanbulu

Trhy jsou v Istanbulu skvělým místem, jak nakoupit levně. Tedy.. když žijete v Istanbulu, velmi rychle si zvyknete na jejich ceny. A i 5 euro za tričko vám potom připadá zbytečné drahé.. :) Tady je pár fotek z našich trhů. A dobrý článek, který doporučuji o Istanbulských trzích, je např. tento: 

10 of the best markets in Istanbul: http://www.theguardian.com/travel/2011/sep/06/istanbul


Aneb jak jsme se museli vrátit, abych si vyfotila krásnou zeleninu :)
Kadikoy market - Tuesday

Koření všeho druhu, a to počkejte na fotky ze Spice Market

Sušený lilek

Rybičky z Besiktase, Saturday Market
Findikzade Market (aneb oblečení světových značek za 3 éčka)

Oblíbený nedělní Tarlabasi

Saturday, March 22, 2014

Too long in Istanbul?

Kdy konečně cítíte, že jste někde doma? Nebo že se někde vyznáte? Co potřebujete k tomu, abyste si řekli, že je to "vaše" město? Tady je pár poznámek, které jsem udělala cestou do školy:
  • když sami dojdete do školy a ze školy, bez toho, aniž byste se ztratili
  • když u cesty do školy můžete poslouchat hudbu :) (a ne stresovat s cestou)
  • když poprvé poradíte turistům 
  • když už se vám Istanbul nezdá zase tak velký 
  • když přestáváte panikařit, pokud sednete na špatný autobus (a když se naučíte, že 55T prostě nejede do nemocnice, i kdybyste na něj nasedli potřetí...)
  • když znáte místní kluby a restaurace a trhy a když máte oblíbená místa
  • když znáte kódy na operačkách :)
  • když víte, že demonstrace v Turecku nevypadají tak, jako v televizi (a že pro vás to většinou znamená jen uzavření oblíbeného klubu)
No, jak vidíte, doprava v Istanbulu je u mě stále velkým tématem :). Ale když už ji trochu zvládám, člověk se hned cítí lépe :).


A zde je krátký výcuc z jednoho skvělého článku, který najdete zde:
  • You’ve forgotten what it means to recycle.
  • You no longer hear the honking of car horns.
  • You know there is always traffic in Istanbul: the question is whether there is traffic or A LOT of traffic.
  • You have learned to accept yogurt as something salty you drink with your food rather than something sweet you eat for dessert.
  • You hardly hear it anymore when the mosque issue the call to prayer. Five times a day. Starting at 05.30.
  • You know the only way to cross the street is kamikaze-style, with the cars passing just a few centimetres away. Traffic lights? What are those?
  • You say "allah allah" to complain or express anger.

Friday, March 14, 2014

Fráze, které vás "Praktická turečtina" nenaučí

Uběhl další týden, a já jsem se zvládla naučit asi pět nových slovíček :o) Tady jsou ale fráze, které by se vám mohly hodit, a které v "Praktické turečtině" nenajdete:

1. "Zastavte, potřebuju vystoupit": Pokud dojde k tomu (a věřte, že k tomu dojde), že se ocitnete uprostřed plného autobusu a budete muset vystoupit, začněte prostě křičet "pardon", protože ani já netuším, jak se řekne "zastavte, prosím". Autobusy jsou totiž více méně na znamení. 
  • Další užitečná věta do busu by taky mohla být "Nekašlete na mě své bacily, prosím". Jo a ještě jedna drobnost: pokud je autobus moc plný, prostě nezastaví vůbec. Ono to dává celkem i logiku, i tak vás to ale asi překvapí... :) 
2. "Vypadly pojistky": V Turecku očividně nevedou centrální topení, jak ho známe my a tak máme v pokoji takový relativně pochybný ohřívač. Dnes nám vyhodil pojistky - samozřejmě, když jsem ho zapínala já. A samozřejmě se vypnuly nejen bytové, ale i ty centrální. Takže co nového jsem se dnes naučila: vím, kde je v domě centrální vypínač elektřiny; vím, jak se turecky řeknou pojistky; a ještě jsem se seznámila se sousedy :)

3. "Nemám pas, stačí vám Erasmus karta?": A jsme zpět u mých oblíbených úřadů. Takže jdete na tureckou policii vyřídit si residence permit. Tedy, šla tam má spolubydlící, mě to čeká za týden za velmi zajímavých okolností, z kterých bude určitě krásný článek. Policie pracuje od rána do 10 do večera.  Je normální, že trvá tři týdny se tam objednat a že se tato schůzka jmenuje rendez-vous. Pokud byste tam nešli, nemohli byste po třech měsících vycestovat ze země, to jen tak na okraj :). A tak jsme se vydaly na rande na centrálu policie v Istanbulu v 20:30. Protože s sebou nenosím pas, abych ho neztratila, nedošlo mi, že na policii budou dva scannery a ještě zápis. Očividně jsem se ale dostatečně usmívala, protože jsem jeden z mála lidí, široko daleko, kterého na policii pustili na Erasmus kartičku, na kterou normálně dostávám slevu na pivo :D 

Zatím se nenudíme :) 

Monday, March 10, 2014

Proč je dobré bydlet na Beyoglu

Na začátku jsem si tím vůbec nebyla tak jistá. Když se ale začnete orientovat v Istanbulu, zjistíte, že dojíždět do školy 45 minut je ještě ta lepší varianta...

Aneb - konečně článek o reáliích Istanbulu :). Po tom, co jsme strávily první víkend zařizováním Istanbulkart a pročítáním tureckého rozvrhu, konečně přijela Kika a mohly jsme se pustit do objevování Istanbulu :). A tak jsem zjistila, že:
  • bydlím 10 minut od Marmarského moře
  • Istanbul má (prý) nejkrásnější západ Slunce
  • na každém kroku jsou tu toulavé kočky a psi, ale je o ně celkem dobře postaráno
  • Istanbulské počasí je těžce nevyzpytatelné 
  • alkohol je tu opravdu tak drahý, jak se všude píše (pivo za 4,5TLY je levné)
  • všechny bary/kluby tu mají několik pater a do všech se stoupá po nesmyslně točitých schodech, které by v Česku/na Slovensku neobstály ani náhodou, protože by si každý zlomil krk :)
  • skoro všichni tady kouří (včetně doktorů na ORL, kteří potom vyšetřují stovky případů karcinomu hrtanu)
Zvládly jsme toho docela dost, co se reálií týče. Naštěstí, v momentě kdy se začnete trochu orientovat (nebo kdy tu máte Kiku, která se zvládne zorientovat dříve než vy), zjistíte, že Vaše část je 30 minut pěšky od hlavní třídy Istiklale; 20 minut od metra a 10 minut od moře :)

A co jsme tedy viděly? Stihly jsme:
  • chrám Chora, Modrá mešita, Bazilika Cistern, chrám Hagia Sofia, Piere Loti, Uskudar, večerní projížďku lodí a Eski Beyrut :P Detaily budou přidány :)
Kdyby Vás zajímalo, proč Hagia Sofia nemá minarety, je to proto, že fotky fotila Kristínka :)

Největší městská cisterna, tzv. "potopený zámek".

Postavena s 6 minarety, což byl stejný počet, jako měla svatá mešita v Mekce -  a  tak  musel být v Mekce jeden minaret přistavěn, aby bylo "rouhání usmířeno".

Výhled z pahorku Camlica

výhled z Pierre Loti na Eyüp

Známá Istiklal Caddesi 


Sunday, March 9, 2014

Jak se ztratit v Istanbulu

Abyste věděli, ztratit se v Istanbulu není vůbec žádný problém - vážně. Mně osobně to jde dost dobře. Třeba dneska ráno jsem sedla na špatný autobus a dojela neznámo kam :). Nutno říci, že to bylo stále u Marmarského moře, takže aspoň jsem věděla, že jsem v Evropě.

Rychlokurz turecké orientace asi neexistuje. Ale i tak mám pár tipů, které jsem za ty dva týdny vypozorovala při cestách do školy:
- Autobusy mění trasy. Často. Nevyzpytatelně (minimálně pro Evropana). Hlavně ty noční teda.
- Autobusy nemají vždycky protilehlé zastávky. A když už mají, tak ne vždycky se jmenují stejně. Například moje zastávka do školy se jmenuje Kasimpasa. Ale ta, na kterou přijedu, Deniz Hastanesi. Jsou naproti sobě. Ale autobusy v směru Deniz Hastanesi jezdí o dost frekventovaněji. Zatím jsem nezjistila proč :).
- Nemá smysl čekat na konkrétní autobus. Prostě se smiřte s tím, že si musíme zjistit směr, a že pravděpodobně tak dojedete tam, kam potřebujete. Nebo taky ne. 
- Autobusy tady často mají stejná čísla, ale jiná písmena a naopak. A stejná čísla s jinými písmeny jezdí po jiných trasách, jak jinak. Takže třeba EM1 i EM2 jezdí na Eminonu, ale jen jeden z nich jezdí zpět. A například 54HS a 54T mají jiné trasy.
- Sice existuje centrální webová stránka, kde by se měly dát zjistit všechny trasy...ale nespoléhala bych na to :D. Věřte mi, naivně jsem to zkoušela. (www.iett.gov.tr) 

Další fascinující věc na dopravě je ta, že je strašně drahá. Na autobusy musíte mít kartu, kterou si nejdřív musíte jít zařídit. Udělají ji většinou na počkání, i tak je to pro turisty asi zvláštní, aspoň pro mě by bylo. Já jsem ji zařizovat musela tak jako tak, protože jsem chtěla studentskou slevu. Lístky tady neexistují. A žetony sice ještě fungují, ale už pomalu mizí. Takže Istanbulkart je správnou možností. Jedna jízda ve většinou libovolném dopravních prostředku vyjde na cca 9 Kč (se studentskou slevou). To se sice zdá v pohodě, ale 9 Kč platíte pokaždé, když nastoupíte do nějakého dopravního prostředku.  

Tak to bychom měli autobusy. Aby to ale nebylo tak jednoduché, existuje v Istanbulu několik dalších druhů dopravních prostředků. Máme zde tramvaje, metro, autobusy, dvoupatrové autobusy (ty se platí zvlášť), dolmuse (malé busy, které se taky platí zvlášť), speciální zelené autobusy (které nevím, jak se jmenují a taky se platí zvlášť), taxíky (relativně levné, kolem 4 eur po základních vzdálenostech v centru) a lodě. A navíc ještě dva speciální: 
  • Tünel: "krátká linka metra. Je to podzemní lanová dráha, má pouze dvě stanice a dlouhá je celkem 573 m" (wiki). Proč existuje? Nejsem si jistá, ale má to něco společného s historií a převýšením cca 60m. 
  • Funicular: další dvou-stanicová linka podzemního metra. K čemu je, si nejsem úplně jistá. 
Na začátku je to všechno dost matoucí a ani nevíte, proč všechny ty linky existují :). Taky máte stále kinetózu a pokud stihnete autobus během špičky - tak co 3 metry/min - malý hysterický záchvat :) Takže..dopravě zdar! 


Doporučuji tuto stránku na základní orientaci: http://mapa-metra.cz/istanbul/






Saturday, March 8, 2014

Problem Yok!

Tak je to oficiální... naše vyučování má být v turečtině! Na otázku, proč jsme si to nezjistili dopředu, asi nemám slov :D Taky jsme první na celé škole, kteří to chtějí změnit a chtějí vyučování v angličtině..takže chápete, že už jsem zase někde velmi oblíbená :D. Naše nejmilejší paní sekretářka, která mě vidí asi tak 3x týdně, mě má nejraději. Co mě uklidňuje, je to, že nejsem jediná, kdo tady s ní má problémy. Dokonce tady koluje vtip o jejím jménu – znamená prý „hard-working“. Což, vzhledem k tomu, že stále nejsme zapsané v systému, teda moc neodpovídá :D

Problem Yok (žádný problém) je vůbec oblíbená fráze Turků. Na všechno je čas. Kartičku nám můžou dát přece až po měsíci a půl, co na tom, že jenom s ní můžeme chodit na obědy. Mysleli jste si, že v Indonésii je šílená doprava? Welcome to Turkey! Země, kde přechody neexistují, semafory jsou zbytečné a auta troubí co tři sekundy jen tak ze zvyku, asi, aby tady náhodou nebylo moc ticho :D.

Systém, ten tady fakt není. Na mé fakultě to těžce zachraňují Němci, s kterými můžeme potichu nadávat na neexistující systém a v případě potřeby efektivně odhlasovat volitelné předměty. Ano, když jsme se všichni měli shodnout na předmětu, mí němečtí spolužáci se postavili do kruhu, nahlas přečetli všechny předměty a každý zahlasoval za ten, co chce. Dokonce si ani potom nestěžovali na to, že je někdo přehlasoval a nemluvili o tom další tři dny! Tomu říkám německá efektivita! :D

Takže .. těším se na pondělí, až se uvidím se svou oblíbenou sekretářkou! J

UPDATE: Oficiálně jsem si ověřila na studijním, co je napsané ve smlouvě, a je to angličtina: B2. Jak typické.

Wednesday, February 19, 2014

Pro mé duševní zdraví - podruhé

Takže v pondělí máte tu letenku.

Co s tím? V sobotu to nezapomeňte prodiskutovat v čajovně, abyste tam mohli strávit hodiny a následně se do 3 do rána balit. Taky si zamluvte vlak do Prahy na 5:45, což je ta největší blbost, kterou jste v tu chvíli mohli udělat. Spěte hodinu a půl, nechte si kupé obsadit třemi Španělkami.. a tak :) Aspoň, že máte volnou neděli. Zajeďte se podívat do Olympijské vesničky a nechejte kámošku něco nasprejovat na Lennonovu zeď :) Večer jděte na víno a předstírejte, že se nic neděje. Letenku v pondělí nechejte propadnout bez možnosti refundace. 

V pondělí ráno jděte pro apostilu. Máte přece všechny papíry, o kterých vám řeklo samo Ministerstvo spravedlnosti. A pak se poučte z životní lekce: 


"pokud potřebujete papír ověřený nejvyšším možným ověřením v ČR, tak si VŽDYCKY volejte na ten nejvyšší úřad. Protože je jedno, že Vám nižší úřad (byť např. ministerstvo spravedlnosti) bude tvrdit, že vám stačí notářsky ověřený papír - ale když vám na tom vyšším úřadě řeknou, že nestačí, tak prostě nestačí. A proto mám 4 výpisy z rejstříku trestů, každý ověřený jiným úřadem."


Takže si zjistěte, kde je Pankrác (opačná strana Prahy než tam, kde dávají apostilu), zle se podívejte na mladého muže za přepážkou, který vám tvrdí, že si to máte zjistit sama a jeďte pro 4. výpis z rejstříku trestů. 

Samozřejmě, než se vrátíte zpět, bude polední pauza. Počkejte si tedy do dvou hodin. A pak - jupí! Máte apostilu. Konečně! A hurá na konzulát. 

Na vašem (rozuměj: českém) konzulátu vám NIKDY nevydají víza, pokud nestudujete v Česku. Pokud jste to do teď nevěděli, tak se s tím prostě smiřte. Jestli ale zamrkáte na Turka, a bude mít dobrou náladu, dá vám naštěstí kontakt na překladatelku, která překládá do druhého dne a za levný peníz. Proč potřebujete novou překladatelku? Protože pán v Bratislavě vám sice řekl, že ten papír musí být buď přeložený slovenským překladatelem (tzn. z češtiny do slovenštiny a ze slovenštiny do turečtiny), ale co vám neřekl, je to, že to taky může potvrdit velvyslanectví v Praze. Což by trochu ulehčilo situaci, když se v Praze nacházíte, že. 

Už se v tom ztrácíte? 

Takže druhý den máte překlad, čekáte do čtyř na JEDNO razítko. V pět vlak do Bratislavy. Nevíte, na kdy si máte koupit letenku, protože nevíte, co vám řeknou na vízovém. 

Takže nemáte letenku, nevíte, kdy letíte a vlastně vůbec. Máte možnost letět druhý den v 17:00 z Vídně nebo další den 6:30 z Budapešti :D Dobrý výběr, když se nalézáte v Bratislavě. 

Ráno vám vrátný na intráku odmítne nechat na vrátnici kufry. Tak je odvezete na hl. nádraží do úschovny. A jdete na velvyslanectví. Podáte papíry. Snažíte se přemluvit  velvyslance, jestli se opravdu nedají zařídit dříve než 15. dne. Ano, za 15 dní. To je 5.3.2014. Přesně. Dozvídáte se, že je taky z Ostravy, a že by vám "strašně rád pomohl". Ale  nepomůže :) Nakonec jdete ještě k notáři, zařídíte plnou moc, znovu ji odnesete na velvyslanectví. A jdete do nejbližší hospody s netem. Zabookujete si jízdenku do Vídně. Najdete si letenku z Vídně. A pak už jen...

Sedíte ve Vídni a přemýšlíte nad tím, že po měsíci a půl opravdu letíte do Istanbulu.

Potom vám nahlásí "foggy weather" a odlet se odkládá o 4 hodiny :D :D

Welcome in my life :D


Monday, February 17, 2014

V rámci zachování duševního zdraví...


Představte si, že je konec ledna, a vy máte za měsíc odletět do Istanbulu. Po tom, co jste už dávno napsali několik emailů na turecké ambasády kolem Vánoc a dozvěděli se, že Vám nikdo není schopný říct, zda víza řešit v Praze nebo v Bratislavě, máte konečně konec semestru a tedy se rozhodnete zavolat na konzulát do Bratislavy.

„Eme..bla bla cosi turecky“, ozve se. „Eeeh, dobrý den, prosím Vás, já jsem Češka, ale studuju na Slovensku a potřebuju si vyřídit víza na Erasmus.“ „Máte pobyt?“ „Jaký pobyt?“ „Pobyt na Slovensku.“ „Ne.“ „Tak, vy volat Praha.“ - to je ještě ten lepší rozhovor. Tak zavoláte do Prahy. „Dobrý den, studuju na Slovensku, potřebuju víza na Erasmus.“ „To musíte řešit se Slovenskem, když tam studujete.“ „Ale v Bratislavě mi řekli, že mám volat do Prahy.“ „Tak jim řekněte, že ne.“ - - A tak si voláte ještě párkrát do Bratislavy a Prahy, na střídačku, abyste kromě jiného zaplatili ideálně co nejvíce za telefon.

Nakonec Vám Bratislava pošle konzulátem podepsaný email, kde píše, že pokud máte pobyt, budete potřebovat 5 základních dokumentů, a bude to do tří dnů hotové.

Ale to by bylo moc lehké, že?

Tak voláte do Bratislavy, abyste si to ověřili. Paní Vám řekne, že nerozumí česky. Přemluvíte slovenskou kamarádku, aby jim zavolala ona. Paní očividně neumí ani Slovensky. Říká něco o rejstříku trestů. Zajistíte si tedy výpis z rejstříku trestů. Pro jistotu.

Mezitím se vám podaří úspěšně udělat všechny zkoušky. Odjedete domů. V pondělí jedete zpátky do Košic. Zařídíte si pobyt na Slovensku, po 24 eurech padesát a 4 hodinách na cizinecké policii. Vyzvednete si potvrzení o pobytu naštěstí jen po hodině čekání. Máte radost. Voláte na konzulát, abyste si ověřili dokumenty. Paní se s Vámi už ani neobtěžuje mluvit a někoho Vám předá. K vašemu překvapení ten člověk mluví česky. Vysvětlíte mu situaci. On se deset minut za váš kredit radí s paní Turecky. A pak vám řekne, že potřebujete jiné dokumenty.

Pán z Česka vám pošle seznam dokumentů na email. Proděláte malý infarkt.

Potřebujete soudní překlad 2 dokumentů. V pátek, hodinu a půl před odjezdem vlaku do Ostravy sháníte soudního překladatele. Do turečtiny je na Slovensku očividně jen jeden. Zařídíte překlad. Bude ve středu. Druhý překlad pro změnu českého dokumentu zařídíte v Česku. Přijde Vám to logické, překládat dokumenty v zemi s daným úředním jazykem? Jak jste naivní!

Ve středu dostanete oba překlady. Máte všechny dokumenty. Možná snad i doufáte, že odletíte včas. Ve čtvrtek jedete do Bratislavy. A na konzulátu Vám řeknou, že nemáte na dokumentu apostilu, a že i ten český dokument musí být přeložený slovenský překladatelem a to tím stejným jako první dokument. Nějakým nedopatřením se o tom předtím nezmínili.

Jen tak pro zajímavost, apostilu vyřizuje Ministerstvo spravedlnosti. V Praze. To jste zjistili po obvolání různých úřadů v ČR, protože pán na konzulátu vám to není schopný říct. Jo a za soudní překlad z češtiny jste vyhodili 1500Kč.

Stále chcete letět do Istanbulu?

Gratuluji, v pondělí máte letenku, kterou nejde zrušit :).

A abychom se inspirovali Palahniukem: „dnešní počasí: jasno, s výhledem na bouřky a menší nervové zhroucení“. 

Sunday, February 16, 2014

Mapování mého předodjezdového šílenství

To jen tak na okraj.. :)

8.2.: A je to zvěčněné...celá čajovna už ví, že ze mě bude alkoholik - medik a filozof Aneb...volat Praha nebo nevolat... :)

12.2.: Ode dneška si přestávám stěžovat na české úřady..a myslím, že ani v Turecku mě to neopustí 

13.2.: Tak a tímto to konzulát v Bratislavě fakt zabil teda... místo, aby mi ti idioti poslali nějaký oficiální odkaz na podělané apostily, tak mi pošle link s tímto: http://ivyh.cz/jak-nejet-studovat-do-istanbulu/. ... whyyyyyyyyyyyyyyyyyyyy. A to je email podepsaný konzulárním oddělení Turecké ambasády!!! Asi dneska otvírám lebku - Petře? . TEDA, AŽ PŘIJEDU O PŮLNOCI KONEČNĚ DOMŮ!!!!!! — feeling exhausted in Brno, Czech Republic.

13.2.: Baši, zlato, dneska jsi mě zachránila od nervového zhroucení Děkuji Ti za krásný den v Bratislavě (a pššt, tahle fotka je hezká, neboj — feeling thankful with Barborka. 

16.2. How freaking lucky do I have to be to have three spanish people on my train to Prague next to me?! I mean and peace to all Spanish people .. but it is 6 in the morning and I wanted to sleeeep.....

17.2.: "Během úředních hodin jsou úředníci zaneprázdněni stykem s veřejností, volejte nám proto mimo úřední hodiny." Vidím to na omeprazol a vodku hned po ránu.

17.2.: Rada do života: pokud potřebujete papír ověřený nejvyšším možným ověřením v ČR, tak si VŽDYCKY volejte na ten nejvyšší úřad. Protože je jedno, že Vám nižší úřad (byť např. ministerstvo spravedlnosti) bude tvrdit, že vám stačí notářsky ověřený papír - ale když vám na tom vyšším úřadě řeknou, že nestačí, tak prostě nestačí. A proto mám 4 výpisy z rejstříku trestů, každý ověřený jiným úřadem. Ale jen jedna možnost je správně 

18.2.: Jupí, tak už jenom počkat na razítko z konzulátu v Praze do 4, a můžeme jet na výlet do Bratislavy (podruhé)

19.2.: Jestli jsem něco nečekala, tak to, že dnes v 17 odletím do Istanbulu Ale klidnější budu, až vyjdu z jejich letiště.. — feeling excited at Flughafen Wien - Vienna Airport.