Velký bazar a Egyptský bazar

Turecko je země bazarů. A smlouvání mají Turci v krvi. Když jsem se o to ale pokoušela já, odpovědí mi bylo neustálé "Allah, Allah" [hala-hala] jakožto pohoršení nad tím, jak bych za jejich krásné moruše/jahody/rajčata mohla chtít dát snad ještě méně. Musím ale uznat, že většinou jsou už i na trzích celkem zaběhané ceny a prodejci se naučili, že evropské spotřebitele vyjednáváním a hlasitým hašteřením spíše vyděsí. A tak naši milí, stokrát navonění Turci vymysleli novou strategii: zaměřili se na krásu evropských žen :) A všude tedy uslyšíte fráze jako: "hey, sexy lady" a "hello, georgeous". Zde je hitpadára zatím nejlepších:

• Hello, Spice Girls? Aneb o důležitosti čárek ve větách :o)
• Slovakia? That is my favorite country! Velká většina z nich samozřejmě ani netuší, kde by Slovensko nebo Česko hledali, a v lepších případech ví, že existovalo Československo.
• Hello gorgeous! Can I help you spend some money?

Grand Bazzar: Kapali Carsi

- 17 vstupních bran, 4500 obchodníků, 32 000 m čtverečních

- uprostřed se nachází nejstarší část bazaru a můžete taky natrefit na jeden ze stovek stánků okolo, pokud se vám podaří z bazaru vyjít...

- hello, HELLOOO, yes plíííííz... 

- původně postavený 1455/6

Egyptský bazar: Misir Carsisi

- všechno koření až po léčivé bylinky

- sýry a salámy všeho druhu

- upřímně na mě zapůsobil o dost víc než Velký bazar, a taky o dost lépe voněl

- káááááva, ta vůně...

- překvapivě drahá je např. majoránka, kterou sežene za skoro 8 TLY za 100 g, což je nějakých 80 CZK... očividně se nepěstuje v Turecku :)

Vchod na Egyptský bazar

soupravy na čaj, čaj, vodní dýmky...

sladkosti

mýdla

Sultanahmet I - Hagia Sofia a Modrá mešita

Tak jsem se odhodlala začít psát články k istanbulským reáliím... Začínáme - jak jinak - Sultanahmetem:

1. Haghia Sofia: Aya Sofya 

- Chrám boží moudrosti

http://www.ayasofyamuzesi.gov.tr/

- ve středověku největší křesťanský chrám, poté mešita, od r. 1935 muzeum; dnes na 4. místě ve velikosti křesťanských chrámů 

- stavba zadána císařem Justiniánem, který mj. zrušil athénskou akademii (prtž podporovala antickou vzdělanost, a to se rovnalo pohanství) 

- cca r. 532 byla stavba zadána a r. 1453 dobyta Turky a změněna na mešitu - tak zůstala, až dokud ji Atatürk nezměnil na muzeum

- zajímavé informace o stavbě najdete i zde: 

http://antika.avonet.cz/article.php?ID=154293

2. Modrá mešita - Sultanahmet Camii

- mešita postavena r. 1617 a obložena modrými dlaždicemi - odtud "modrá"

- sultán Ahmed I. ji postavil se 6 minarety - což bylo bráno jako výsměch Mekkce, protože jen tam bylo 6 minaretů, takže nakonec musel zaplatit postavení sedméno minaretu v Mekkce

- pro turisty je vyznačen speciální vchod a nezapomeňte si před vstupem sundat boty (dostanete na ně sáček), taky je zakázáno sedět na schodech a boty si opět obujte na vyznačených místech, ne dříve. Ženy si zahalují vlasy, pokud nemáte šátek, dostanete ho u vchodu. 

HS: Mramorové dveře z 6. století, které oddělovaly  část pro panovníka a koncil

Deisis, mozaika 13. století

HS

Před MM

MM

Výhled z MM na HS

Trhy v Istanbulu

Trhy jsou v Istanbulu skvělým místem, jak nakoupit levně. Tedy.. když žijete v Istanbulu, velmi rychle si zvyknete na jejich ceny. A i 5 euro za tričko vám potom připadá zbytečné drahé.. :) Tady je pár fotek z našich trhů. A dobrý článek, který doporučuji o Istanbulských trzích, je např. tento: 

10 of the best markets in Istanbul: http://www.theguardian.com/travel/2011/sep/06/istanbul

Aneb jak jsme se museli vrátit, abych si vyfotila krásnou zeleninu :)
Kadikoy market - Tuesday

Koření všeho druhu, a to počkejte na fotky ze Spice Market

Sušený lilek

Rybičky z Besiktase, Saturday Market

Findikzade Market (aneb oblečení světových značek za 3 éčka)

Oblíbený nedělní Tarlabasi

Too long in Istanbul?

Kdy konečně cítíte, že jste někde doma? Nebo že se někde vyznáte? Co potřebujete k tomu, abyste si řekli, že je to "vaše" město? Tady je pár poznámek, které jsem udělala cestou do školy:

• když sami dojdete do školy a ze školy, bez toho, aniž byste se ztratili
• když u cesty do školy můžete poslouchat hudbu :) (a ne stresovat s cestou)
• když poprvé poradíte turistům 
• když už se vám Istanbul nezdá zase tak velký 
• když přestáváte panikařit, pokud sednete na špatný autobus (a když se naučíte, že 55T prostě nejede do nemocnice, i kdybyste na něj nasedli potřetí...)
• když znáte místní kluby a restaurace a trhy a když máte oblíbená místa
• když znáte kódy na operačkách :)
• když víte, že demonstrace v Turecku nevypadají tak, jako v televizi (a že pro vás to většinou znamená jen uzavření oblíbeného klubu)

No, jak vidíte, doprava v Istanbulu je u mě stále velkým tématem :). Ale když už ji trochu zvládám, člověk se hned cítí lépe :).


A zde je krátký výcuc z jednoho skvělého článku, který najdete zde:

http://www.timeoutistanbul.com/en/aroundtown/article/2669/50-signs-youve-been-in-Turkey-too-long

• You’ve forgotten what it means to recycle.
• You no longer hear the honking of car horns.
• You know there is always traffic in Istanbul: the question is whether there is traffic or A LOT of traffic.
• You have learned to accept yogurt as something salty you drink with your food rather than something sweet you eat for dessert.
• You hardly hear it anymore when the mosque issue the call to prayer. Five times a day. Starting at 05.30.
• You know the only way to cross the street is kamikaze-style, with the cars passing just a few centimetres away. Traffic lights? What are those?
• You say "allah allah" to complain or express anger.

Fráze, které vás "Praktická turečtina" nenaučí

Uběhl další týden, a já jsem se zvládla naučit asi pět nových slovíček :o) Tady jsou ale fráze, které by se vám mohly hodit, a které v "Praktické turečtině" nenajdete:

1. "Zastavte, potřebuju vystoupit": Pokud dojde k tomu (a věřte, že k tomu dojde), že se ocitnete uprostřed plného autobusu a budete muset vystoupit, začněte prostě křičet "pardon", protože ani já netuším, jak se řekne "zastavte, prosím". Autobusy jsou totiž více méně na znamení. 

• Další užitečná věta do busu by taky mohla být "Nekašlete na mě své bacily, prosím". Jo a ještě jedna drobnost: pokud je autobus moc plný, prostě nezastaví vůbec. Ono to dává celkem i logiku, i tak vás to ale asi překvapí... :) 

2. "Vypadly pojistky": V Turecku očividně nevedou centrální topení, jak ho známe my a tak máme v pokoji takový relativně pochybný ohřívač. Dnes nám vyhodil pojistky - samozřejmě, když jsem ho zapínala já. A samozřejmě se vypnuly nejen bytové, ale i ty centrální. Takže co nového jsem se dnes naučila: vím, kde je v domě centrální vypínač elektřiny; vím, jak se turecky řeknou pojistky; a ještě jsem se seznámila se sousedy :)

3. "Nemám pas, stačí vám Erasmus karta?": A jsme zpět u mých oblíbených úřadů. Takže jdete na tureckou policii vyřídit si residence permit. Tedy, šla tam má spolubydlící, mě to čeká za týden za velmi zajímavých okolností, z kterých bude určitě krásný článek. Policie pracuje od rána do 10 do večera.  Je normální, že trvá tři týdny se tam objednat a že se tato schůzka jmenuje rendez-vous. Pokud byste tam nešli, nemohli byste po třech měsících vycestovat ze země, to jen tak na okraj :). A tak jsme se vydaly na rande na centrálu policie v Istanbulu v 20:30. Protože s sebou nenosím pas, abych ho neztratila, nedošlo mi, že na policii budou dva scannery a ještě zápis. Očividně jsem se ale dostatečně usmívala, protože jsem jeden z mála lidí, široko daleko, kterého na policii pustili na Erasmus kartičku, na kterou normálně dostávám slevu na pivo :D 

Zatím se nenudíme :) 

Proč je dobré bydlet na Beyoglu

Na začátku jsem si tím vůbec nebyla tak jistá. Když se ale začnete orientovat v Istanbulu, zjistíte, že dojíždět do školy 45 minut je ještě ta lepší varianta...

Aneb - konečně článek o reáliích Istanbulu :). Po tom, co jsme strávily první víkend zařizováním Istanbulkart a pročítáním tureckého rozvrhu, konečně přijela Kika a mohly jsme se pustit do objevování Istanbulu :). A tak jsem zjistila, že:

• bydlím 10 minut od Marmarského moře
• Istanbul má (prý) nejkrásnější západ Slunce
• na každém kroku jsou tu toulavé kočky a psi, ale je o ně celkem dobře postaráno
• Istanbulské počasí je těžce nevyzpytatelné 
• alkohol je tu opravdu tak drahý, jak se všude píše (pivo za 4,5TLY je levné)
• všechny bary/kluby tu mají několik pater a do všech se stoupá po nesmyslně točitých schodech, které by v Česku/na Slovensku neobstály ani náhodou, protože by si každý zlomil krk :)
• skoro všichni tady kouří (včetně doktorů na ORL, kteří potom vyšetřují stovky případů karcinomu hrtanu)

Zvládly jsme toho docela dost, co se reálií týče. Naštěstí, v momentě kdy se začnete trochu orientovat (nebo kdy tu máte Kiku, která se zvládne zorientovat dříve než vy), zjistíte, že Vaše část je 30 minut pěšky od hlavní třídy Istiklale; 20 minut od metra a 10 minut od moře :)

A co jsme tedy viděly? Stihly jsme:

• chrám Chora, Modrá mešita, Bazilika Cistern, chrám Hagia Sofia, Piere Loti, Uskudar, večerní projížďku lodí a Eski Beyrut :P Detaily budou přidány :)

Kdyby Vás zajímalo, proč Hagia Sofia nemá minarety, je to proto, že fotky fotila Kristínka :)

Největší městská cisterna, tzv. "potopený zámek".

Postavena s 6 minarety, což byl stejný počet, jako měla svatá mešita v Mekce -  a  tak  musel být v Mekce jeden minaret přistavěn, aby bylo "rouhání usmířeno".

Výhled z pahorku Camlica

výhled z Pierre Loti na Eyüp

Známá Istiklal Caddesi 

Jak se ztratit v Istanbulu

Abyste věděli, ztratit se v Istanbulu není vůbec žádný problém - vážně. Mně osobně to jde dost dobře. Třeba dneska ráno jsem sedla na špatný autobus a dojela neznámo kam :). Nutno říci, že to bylo stále u Marmarského moře, takže aspoň jsem věděla, že jsem v Evropě.

Rychlokurz turecké orientace asi neexistuje. Ale i tak mám pár tipů, které jsem za ty dva týdny vypozorovala při cestách do školy:

- Autobusy mění trasy. Často. Nevyzpytatelně (minimálně pro Evropana). Hlavně ty noční teda.

- Autobusy nemají vždycky protilehlé zastávky. A když už mají, tak ne vždycky se jmenují stejně. Například moje zastávka do školy se jmenuje Kasimpasa. Ale ta, na kterou přijedu, Deniz Hastanesi. Jsou naproti sobě. Ale autobusy v směru Deniz Hastanesi jezdí o dost frekventovaněji. Zatím jsem nezjistila proč :).

- Nemá smysl čekat na konkrétní autobus. Prostě se smiřte s tím, že si musíme zjistit směr, a že pravděpodobně tak dojedete tam, kam potřebujete. Nebo taky ne. 

- Autobusy tady často mají stejná čísla, ale jiná písmena a naopak. A stejná čísla s jinými písmeny jezdí po jiných trasách, jak jinak. Takže třeba EM1 i EM2 jezdí na Eminonu, ale jen jeden z nich jezdí zpět. A například 54HS a 54T mají jiné trasy.

- Sice existuje centrální webová stránka, kde by se měly dát zjistit všechny trasy...ale nespoléhala bych na to :D. Věřte mi, naivně jsem to zkoušela. (www.iett.gov.tr) 

Další fascinující věc na dopravě je ta, že je strašně drahá. Na autobusy musíte mít kartu, kterou si nejdřív musíte jít zařídit. Udělají ji většinou na počkání, i tak je to pro turisty asi zvláštní, aspoň pro mě by bylo. Já jsem ji zařizovat musela tak jako tak, protože jsem chtěla studentskou slevu. Lístky tady neexistují. A žetony sice ještě fungují, ale už pomalu mizí. Takže Istanbulkart je správnou možností. Jedna jízda ve většinou libovolném dopravních prostředku vyjde na cca 9 Kč (se studentskou slevou). To se sice zdá v pohodě, ale 9 Kč platíte pokaždé, když nastoupíte do nějakého dopravního prostředku.  

Tak to bychom měli autobusy. Aby to ale nebylo tak jednoduché, existuje v Istanbulu několik dalších druhů dopravních prostředků. Máme zde tramvaje, metro, autobusy, dvoupatrové autobusy (ty se platí zvlášť), dolmuse (malé busy, které se taky platí zvlášť), speciální zelené autobusy (které nevím, jak se jmenují a taky se platí zvlášť), taxíky (relativně levné, kolem 4 eur po základních vzdálenostech v centru) a lodě. A navíc ještě dva speciální: 

• Tünel: "krátká linka metra. Je to podzemní lanová dráha, má pouze dvě stanice a dlouhá je celkem 573 m" (wiki). Proč existuje? Nejsem si jistá, ale má to něco společného s historií a převýšením cca 60m. 
• Funicular: další dvou-stanicová linka podzemního metra. K čemu je, si nejsem úplně jistá. 

Na začátku je to všechno dost matoucí a ani nevíte, proč všechny ty linky existují :). Taky máte stále kinetózu a pokud stihnete autobus během špičky - tak co 3 metry/min - malý hysterický záchvat :) Takže..dopravě zdar! 

Doporučuji tuto stránku na základní orientaci: http://mapa-metra.cz/istanbul/

Problem Yok!

Tak je to oficiální... naše vyučování má být v turečtině! Na otázku, proč jsme si to nezjistili dopředu, asi nemám slov :D Taky jsme první na celé škole, kteří to chtějí změnit a chtějí vyučování v angličtině..takže chápete, že už jsem zase někde velmi oblíbená :D. Naše nejmilejší paní sekretářka, která mě vidí asi tak 3x týdně, mě má nejraději. Co mě uklidňuje, je to, že nejsem jediná, kdo tady s ní má problémy. Dokonce tady koluje vtip o jejím jménu – znamená prý „hard-working“. Což, vzhledem k tomu, že stále nejsme zapsané v systému, teda moc neodpovídá :D

Problem Yok (žádný problém) je vůbec oblíbená fráze Turků. Na všechno je čas. Kartičku nám můžou dát přece až po měsíci a půl, co na tom, že jenom s ní můžeme chodit na obědy. Mysleli jste si, že v Indonésii je šílená doprava? Welcome to Turkey! Země, kde přechody neexistují, semafory jsou zbytečné a auta troubí co tři sekundy jen tak ze zvyku, asi, aby tady náhodou nebylo moc ticho :D.

Systém, ten tady fakt není. Na mé fakultě to těžce zachraňují Němci, s kterými můžeme potichu nadávat na neexistující systém a v případě potřeby efektivně odhlasovat volitelné předměty. Ano, když jsme se všichni měli shodnout na předmětu, mí němečtí spolužáci se postavili do kruhu, nahlas přečetli všechny předměty a každý zahlasoval za ten, co chce. Dokonce si ani potom nestěžovali na to, že je někdo přehlasoval a nemluvili o tom další tři dny! Tomu říkám německá efektivita! :D

Takže .. těším se na pondělí, až se uvidím se svou oblíbenou sekretářkou! J

UPDATE: Oficiálně jsem si ověřila na studijním, co je napsané ve smlouvě, a je to angličtina: B2. Jak typické.

Pro mé duševní zdraví - podruhé

Takže v pondělí máte tu letenku.

Co s tím? V sobotu to nezapomeňte prodiskutovat v čajovně, abyste tam mohli strávit hodiny a následně se do 3 do rána balit. Taky si zamluvte vlak do Prahy na 5:45, což je ta největší blbost, kterou jste v tu chvíli mohli udělat. Spěte hodinu a půl, nechte si kupé obsadit třemi Španělkami.. a tak :) Aspoň, že máte volnou neděli. Zajeďte se podívat do Olympijské vesničky a nechejte kámošku něco nasprejovat na Lennonovu zeď :) Večer jděte na víno a předstírejte, že se nic neděje. Letenku v pondělí nechejte propadnout bez možnosti refundace. 

V pondělí ráno jděte pro apostilu. Máte přece všechny papíry, o kterých vám řeklo samo Ministerstvo spravedlnosti. A pak se poučte z životní lekce: 

"pokud potřebujete papír ověřený nejvyšším možným ověřením v ČR, tak si VŽDYCKY volejte na ten nejvyšší úřad. Protože je jedno, že Vám nižší úřad (byť např. ministerstvo spravedlnosti) bude tvrdit, že vám stačí notářsky ověřený papír - ale když vám na tom vyšším úřadě řeknou, že nestačí, tak prostě nestačí. A proto mám 4 výpisy z rejstříku trestů, každý ověřený jiným úřadem."

Takže si zjistěte, kde je Pankrác (opačná strana Prahy než tam, kde dávají apostilu), zle se podívejte na mladého muže za přepážkou, který vám tvrdí, že si to máte zjistit sama a jeďte pro 4. výpis z rejstříku trestů. 

Samozřejmě, než se vrátíte zpět, bude polední pauza. Počkejte si tedy do dvou hodin. A pak - jupí! Máte apostilu. Konečně! A hurá na konzulát. 

Na vašem (rozuměj: českém) konzulátu vám NIKDY nevydají víza, pokud nestudujete v Česku. Pokud jste to do teď nevěděli, tak se s tím prostě smiřte. Jestli ale zamrkáte na Turka, a bude mít dobrou náladu, dá vám naštěstí kontakt na překladatelku, která překládá do druhého dne a za levný peníz. Proč potřebujete novou překladatelku? Protože pán v Bratislavě vám sice řekl, že ten papír musí být buď přeložený slovenským překladatelem (tzn. z češtiny do slovenštiny a ze slovenštiny do turečtiny), ale co vám neřekl, je to, že to taky může potvrdit velvyslanectví v Praze. Což by trochu ulehčilo situaci, když se v Praze nacházíte, že. 

Už se v tom ztrácíte? 

Takže druhý den máte překlad, čekáte do čtyř na JEDNO razítko. V pět vlak do Bratislavy. Nevíte, na kdy si máte koupit letenku, protože nevíte, co vám řeknou na vízovém. 

Takže nemáte letenku, nevíte, kdy letíte a vlastně vůbec. Máte možnost letět druhý den v 17:00 z Vídně nebo další den 6:30 z Budapešti :D Dobrý výběr, když se nalézáte v Bratislavě. 

Ráno vám vrátný na intráku odmítne nechat na vrátnici kufry. Tak je odvezete na hl. nádraží do úschovny. A jdete na velvyslanectví. Podáte papíry. Snažíte se přemluvit  velvyslance, jestli se opravdu nedají zařídit dříve než 15. dne. Ano, za 15 dní. To je 5.3.2014. Přesně. Dozvídáte se, že je taky z Ostravy, a že by vám "strašně rád pomohl". Ale  nepomůže :) Nakonec jdete ještě k notáři, zařídíte plnou moc, znovu ji odnesete na velvyslanectví. A jdete do nejbližší hospody s netem. Zabookujete si jízdenku do Vídně. Najdete si letenku z Vídně. A pak už jen...

Sedíte ve Vídni a přemýšlíte nad tím, že po měsíci a půl opravdu letíte do Istanbulu.

Potom vám nahlásí "foggy weather" a odlet se odkládá o 4 hodiny :D :D

Welcome in my life :D

V rámci zachování duševního zdraví...

Představte si, že je konec ledna, a vy máte za měsíc odletět do Istanbulu. Po tom, co jste už dávno napsali několik emailů na turecké ambasády kolem Vánoc a dozvěděli se, že Vám nikdo není schopný říct, zda víza řešit v Praze nebo v Bratislavě, máte konečně konec semestru a tedy se rozhodnete zavolat na konzulát do Bratislavy.

„Eme..bla bla cosi turecky“, ozve se. „Eeeh, dobrý den, prosím Vás, já jsem Češka, ale studuju na Slovensku a potřebuju si vyřídit víza na Erasmus.“ „Máte pobyt?“ „Jaký pobyt?“ „Pobyt na Slovensku.“ „Ne.“ „Tak, vy volat Praha.“ - to je ještě ten lepší rozhovor. Tak zavoláte do Prahy. „Dobrý den, studuju na Slovensku, potřebuju víza na Erasmus.“ „To musíte řešit se Slovenskem, když tam studujete.“ „Ale v Bratislavě mi řekli, že mám volat do Prahy.“ „Tak jim řekněte, že ne.“ - - A tak si voláte ještě párkrát do Bratislavy a Prahy, na střídačku, abyste kromě jiného zaplatili ideálně co nejvíce za telefon.

Nakonec Vám Bratislava pošle konzulátem podepsaný email, kde píše, že pokud máte pobyt, budete potřebovat 5 základních dokumentů, a bude to do tří dnů hotové.

Ale to by bylo moc lehké, že?

Tak voláte do Bratislavy, abyste si to ověřili. Paní Vám řekne, že nerozumí česky. Přemluvíte slovenskou kamarádku, aby jim zavolala ona. Paní očividně neumí ani Slovensky. Říká něco o rejstříku trestů. Zajistíte si tedy výpis z rejstříku trestů. Pro jistotu.

Mezitím se vám podaří úspěšně udělat všechny zkoušky. Odjedete domů. V pondělí jedete zpátky do Košic. Zařídíte si pobyt na Slovensku, po 24 eurech padesát a 4 hodinách na cizinecké policii. Vyzvednete si potvrzení o pobytu naštěstí jen po hodině čekání. Máte radost. Voláte na konzulát, abyste si ověřili dokumenty. Paní se s Vámi už ani neobtěžuje mluvit a někoho Vám předá. K vašemu překvapení ten člověk mluví česky. Vysvětlíte mu situaci. On se deset minut za váš kredit radí s paní Turecky. A pak vám řekne, že potřebujete jiné dokumenty.

Pán z Česka vám pošle seznam dokumentů na email. Proděláte malý infarkt.

Potřebujete soudní překlad 2 dokumentů. V pátek, hodinu a půl před odjezdem vlaku do Ostravy sháníte soudního překladatele. Do turečtiny je na Slovensku očividně jen jeden. Zařídíte překlad. Bude ve středu. Druhý překlad pro změnu českého dokumentu zařídíte v Česku. Přijde Vám to logické, překládat dokumenty v zemi s daným úředním jazykem? Jak jste naivní!

Ve středu dostanete oba překlady. Máte všechny dokumenty. Možná snad i doufáte, že odletíte včas. Ve čtvrtek jedete do Bratislavy. A na konzulátu Vám řeknou, že nemáte na dokumentu apostilu, a že i ten český dokument musí být přeložený slovenský překladatelem a to tím stejným jako první dokument. Nějakým nedopatřením se o tom předtím nezmínili.

Jen tak pro zajímavost, apostilu vyřizuje Ministerstvo spravedlnosti. V Praze. To jste zjistili po obvolání různých úřadů v ČR, protože pán na konzulátu vám to není schopný říct. Jo a za soudní překlad z češtiny jste vyhodili 1500Kč.

Stále chcete letět do Istanbulu?

Gratuluji, v pondělí máte letenku, kterou nejde zrušit :).

A abychom se inspirovali Palahniukem: „dnešní počasí: jasno, s výhledem na bouřky a menší nervové zhroucení“.